Série Rozhraní

Série obrazů představuje vizuální zkoumání hranice mezi vnitřním prožitkem a vnějším světem. Autorka zde vytváří obrazový prostor, ve kterém se realita rozpadá do vrstev, průchodů a fragmentů, jako strukturované pole zkušenosti.

Figurální motiv, často redukovaný nebo anonymizovaný, není nositelem konkrétní identity, ale spíše prostředníkem. Postava se pohybuje mezi architektonickými prvky, prázdnými krajinami a symbolickými strukturami, které připomínají mentální mapy, vnitřní prostory nebo psychologické stavy. Perspektiva je zde narušena, prostor se otevírá i uzavírá zároveň a divák je vtahován do situace neustálého přechodu.

Malířský přístup osciluje mezi figurací a abstrakcí. Autorka pracuje s omezenou, ale výrazově koncentrovanou barevností, kde se kontrast teplých a chladných tónů stává nositelem napětí. Organické tvary se střetávají s geometrickými liniemi, což vytváří dialog mezi intuitivním a racionálním principem.

Tematicky se série dotýká otázek identity, vnímání a existence. Obrazy nevyprávějí lineární příběh, ale fungují jako otevřené situace na nichž dochází k proměně. Divák není veden k jednoznačné interpretaci, ale je vyzván k vlastní zkušenosti, k pohybu mezi významy.

V kontextu současné malby lze tuto tvorbu chápat jako formu introspektivního, symbolického vizuálního jazyka, který navazuje na tradici existenciálně laděné figurace a zároveň ji posouvá směrem k prostorové a konceptuální redukci.

Série tak nevytváří uzavřený celek, ale spíše kontinuální pole /rozhraní, v němž se setkává vnitřní svět s vnějším, viditelné s neviditelným a jistota s nejistotou.